10. února 2016

Náš Tereza ;-)

Foto před třemi lety :-)

Náš kocour Tereza byl uznán 100% kocourem a vykastrován.
Posledních několik týdnů býval problém se vracet domů a jen jsem ho sledovala jak vrká na protějších střechách, tehdy ještě dvou prázdných domů (dnes při západech slunce už jsou vidět novostavby, které tam vznikají) a po několika dnech se vrací totálně rozhozený, dobitý, hladový.
Aby následně utekl znovu a přidělával nám další starosti. 

Tu poslední noc, co jsme ho museli násilím zavřít doma, protože byl objednaný k veterináři a měli jsme strach, že by se zas několik dní neukázal, to byl masakr. Celou noc plakal zavřený v kuchyni a poničil tapetu a stěnu u dveří jak škrábal. Nikdo se pořádně nevyspal :-)

Pak už byl klid :-D

Před třemi lety po probuzení z narkózy. Sotva chodil, ale místo na odpočinek si našel opravdu
příhodné :-)

A proč Tereza?

Prostě se tak už jmenovala.

Terezku dovezl manžel jako dárek k narozeninám pro mě. Když mi ji dal do náruče, okamžitě se vydrápala pryč, já jsem potřebovala ošetřit škrábance ve výstřihu  a vyřešit svou alergii na kočky (ta se naštěstí projevuje jen na těch škrábancích, že šíleně svědí) a pak jsme ji hledali po bytě. Našli jsme ji, až když jsme to vzdali a já šla naplnit pračku, protože právě tam byla vlezlá :-)

Šíleně se bála, bylo jí kolem 7 měsíců a několik dní jsme ji v bytě neviděli, protože byla zalezlá pod sedačkou. Vylezla jen když jsme šli spát a byl tu klid.
Nechávali jsme ji, potřebovala si zvyknout na nové prostředí a novou rodinu.
Víc než rok se neukazovala ani když k nám přišla návštěva, zjistili jsme, že nemá cenu ji nutit, protože z toho měla hrozné trauma.
S námi se po nějaké době v jedné místnosti vyskytovala :-) Bylo to ze začátku jako mít a přitom nemít kočku :-D Krmili jsme ji, čistili po ní záchod, ale nemohli se pomazlit, sotva pohladit.
A pak přišlo nevyhnutelné, oni mainy později dospívají a jsou hrozně chlupatý, takže jaký byl objev, že naše Terezka je kocour! :-D
No a celkem teplá zima asi jako máme teď, tomu dodala ten jarní nádech a Tereza začal chodit ven, byl tam víc než doma a bylo to neúnosné. 
Kastrace byla jediná možnost jak o něj nepřijít.





Teď je to mazel největší, chodí za námi jak pes, spí na neuvěřitelných místech, často ho vůbec nemůžeme najít :-)
Když dojde návštěva a je mu sympatická, tak si jí klidně vleze na klín a nechá se hladit. Ještě před rokem nemyslitelné. 
Vůbec si nedokážu představit, co s ní předchozí majitel dělal. Dostali jsme ji zdarma, prý byla terorem všem v původním domově.

A to je vše k jednomu / jedné Terezce.
Jméno mu prostě zůstalo a vůbec neřeším, že je to kluk ;-)

Jarka

11 komentářů:

  1. Kocour Tereza je úžasnej!Náš Tonda taky není mazel,po kastraci se občas nechá pohladit,ale vštšinou ho nevidíme a nebo vidíme a nesmíme sáhnout.-)hezký den .-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. My už jsme se dopracovali k tomu, že s námi kamarádí a za mnou se chodí pomazlit. Vyloženě si mě označkuje. Lísá se mi tlamičkou po ruce, že jsem celá mokrá. Blahem slintá. S manželem se občas popere. Uloví mu ruku a pokouše ho, ale je to všechno z lásky :-)

      Vymazat
  2. Chudak "nema tvar", tak lutujem tie zvieratka..... Moja teta mala kocura a aby nezmizol, popripade aby nechodil dobity hladny, tak ho vlastne nepustala von. Je pravda ze mali malinku zahradku uprostred domu, tam nemohol nikde, ale na slobode nebol skoro celych 18 rokov.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Zity, četla jsem knížku od jednoho veterináře a milovníka koček, který tvrdí, že je to často děláno pro dobro té kočky. Kdyby se o ni člověk nestaral a nedržel ji doma, tak by ta kočka nepřežila. Venku na ni číhá tolik nebezpečí, stroje, auta,otrávené návnady, zlomyslní lidé, jiná větší zvířata...
      A pokud kocour byl celý život doma, tak vlastně ani nevěděl o co přichází :-)

      Vymazat
    2. Máme to presne tak ako Terezka, Mojžiša z vody vytiahli v Čechách, jeho meno má tento význam, bol plachý, vychovávaný králikom, ten ho chodil statočne preznačkovávať na jeho záchod a ostriekal a zabobkoval pre istotu všetko ostatné, kocúr začal chodiť zvonku doráňaný, stálo nás to kopec peňazí s antibiotickou liečbou a nechceli sme aby zvieratá pre autistu, ktorý olizoval všetko, aj laby, chvost, boli infekčné, takže kastrácia, kocúr začal byť až teraz po piatich rokoch kontaktný, ,,zhovorčivý,, vtipný pohoďák, doteraz bol plachý, je so svojim životom spokojný, vie že k nám patrí a užíva si to !...my sme mali morča Mandličku a ukázalo sa, že je to Mandliak :-)

      Vymazat
  3. My měli vodní želvu Agátu. Po čase jsem zjistila, že je to samec a tak jsme mu pořídili samičku, jménem Madla. Opět samec. Při pořízení byli oba velcí asi jako desetikoruna. Když jsme po letech museli zrušit akvárka a dali jsme je do Zverimexu-kde je měli v jezírku jako součást prodejny, byli velcí jak polévkový talíře.

    OdpovědětVymazat
  4. Krásný příběh o Terezce :-) Pobavila jsem se. Také jsem několikrát psala o naší Justýnce, ale ta je skutečně kočka. M.

    OdpovědětVymazat
  5. Naozaj úsmevný príbeh Jarka. Terezka je nádherný. Andrea

    OdpovědětVymazat

Děkuji za Vaše milé komentáře.