Foto před třemi lety :-)
Náš kocour Tereza byl uznán 100% kocourem a vykastrován.
Posledních několik týdnů býval problém se vracet domů a jen jsem ho sledovala jak vrká na protějších střechách, tehdy ještě dvou prázdných domů (dnes při západech slunce už jsou vidět novostavby, které tam vznikají) a po několika dnech se vrací totálně rozhozený, dobitý, hladový.
Aby následně utekl znovu a přidělával nám další starosti.
Tu poslední noc, co jsme ho museli násilím zavřít doma, protože byl objednaný k veterináři a měli jsme strach, že by se zas několik dní neukázal, to byl masakr. Celou noc plakal zavřený v kuchyni a poničil tapetu a stěnu u dveří jak škrábal. Nikdo se pořádně nevyspal :-)
Pak už byl klid :-D
 |
Před třemi lety po probuzení z narkózy. Sotva chodil, ale místo na odpočinek si našel opravdu příhodné :-) |
A proč Tereza?
Prostě se tak už jmenovala.
Terezku dovezl manžel jako dárek k narozeninám pro mě. Když mi ji dal do náruče, okamžitě se vydrápala pryč, já jsem potřebovala ošetřit škrábance ve výstřihu a vyřešit svou alergii na kočky (ta se naštěstí projevuje jen na těch škrábancích, že šíleně svědí) a pak jsme ji hledali po bytě. Našli jsme ji, až když jsme to vzdali a já šla naplnit pračku, protože právě tam byla vlezlá :-)
Šíleně se bála, bylo jí kolem 7 měsíců a několik dní jsme ji v bytě neviděli, protože byla zalezlá pod sedačkou. Vylezla jen když jsme šli spát a byl tu klid.
Nechávali jsme ji, potřebovala si zvyknout na nové prostředí a novou rodinu.
Víc než rok se neukazovala ani když k nám přišla návštěva, zjistili jsme, že nemá cenu ji nutit, protože z toho měla hrozné trauma.
S námi se po nějaké době v jedné místnosti vyskytovala :-) Bylo to ze začátku jako mít a přitom nemít kočku :-D Krmili jsme ji, čistili po ní záchod, ale nemohli se pomazlit, sotva pohladit.
A pak přišlo nevyhnutelné, oni mainy později dospívají a jsou hrozně chlupatý, takže jaký byl objev, že naše Terezka je kocour! :-D
No a celkem teplá zima asi jako máme teď, tomu dodala ten jarní nádech a Tereza začal chodit ven, byl tam víc než doma a bylo to neúnosné.
Kastrace byla jediná možnost jak o něj nepřijít.
Teď je to mazel největší, chodí za námi jak pes, spí na neuvěřitelných místech, často ho vůbec nemůžeme najít :-)
Když dojde návštěva a je mu sympatická, tak si jí klidně vleze na klín a nechá se hladit. Ještě před rokem nemyslitelné.
Vůbec si nedokážu představit, co s ní předchozí majitel dělal. Dostali jsme ji zdarma, prý byla terorem všem v původním domově.
A to je vše k jednomu / jedné Terezce.
Jméno mu prostě zůstalo a vůbec neřeším, že je to kluk ;-)
Jarka