Náš Tereza ;-)

Foto před třemi lety :-)

Náš kocour Tereza byl uznán 100% kocourem a vykastrován.

Posledních několik týdnů býval problém se vracet domů a jen jsem ho sledovala jak vrká na protějších střechách, tehdy ještě dvou prázdných domů (dnes při západech slunce už jsou vidět novostavby, které tam vznikají) a po několika dnech se vrací totálně rozhozený, dobitý, hladový.

Aby následně utekl znovu a přidělával nám další starosti. 

Tu poslední noc, co jsme ho museli násilím zavřít doma, protože byl objednaný k veterináři a měli jsme strach, že by se zas několik dní neukázal, to byl masakr. Celou noc plakal zavřený v kuchyni a poničil tapetu a stěnu u dveří jak škrábal. Nikdo se pořádně nevyspal :-)

Pak už byl klid :-D

Před třemi lety po probuzení z narkózy. Sotva chodil, ale místo na odpočinek si našel opravdu
příhodné :-)

A proč Tereza?

Prostě se tak už jmenovala.

Terezku dovezl manžel jako dárek k narozeninám pro mě. Když mi ji dal do náruče, okamžitě se vydrápala pryč, já jsem potřebovala ošetřit škrábance ve výstřihu  a vyřešit svou alergii na kočky (ta se naštěstí projevuje jen na těch škrábancích, že šíleně svědí) a pak jsme ji hledali po bytě. Našli jsme ji, až když jsme to vzdali a já šla naplnit pračku, protože právě tam byla vlezlá :-)

Šíleně se bála, bylo jí kolem 7 měsíců a několik dní jsme ji v bytě neviděli, protože byla zalezlá pod sedačkou. Vylezla jen když jsme šli spát a byl tu klid.

Nechávali jsme ji, potřebovala si zvyknout na nové prostředí a novou rodinu.

Víc než rok se neukazovala ani když k nám přišla návštěva, zjistili jsme, že nemá cenu ji nutit, protože z toho měla hrozné trauma.

S námi se po nějaké době v jedné místnosti vyskytovala :-) Bylo to ze začátku jako mít a přitom nemít kočku :-D Krmili jsme ji, čistili po ní záchod, ale nemohli se pomazlit, sotva pohladit.

A pak přišlo nevyhnutelné, oni mainy později dospívají a jsou hrozně chlupatý, takže jaký byl objev, že naše Terezka je kocour! :-D

No a celkem teplá zima asi jako máme teď, tomu dodala ten jarní nádech a Tereza začal chodit ven, byl tam víc než doma a bylo to neúnosné. 

Kastrace byla jediná možnost jak o něj nepřijít.

Teď je to mazel největší, chodí za námi jak pes, spí na neuvěřitelných místech, často ho vůbec nemůžeme najít :-)

Když dojde návštěva a je mu sympatická, tak si jí klidně vleze na klín a nechá se hladit. Ještě před rokem nemyslitelné. 

Vůbec si nedokážu představit, co s ní předchozí majitel dělal. Dostali jsme ji zdarma, prý byla terorem všem v původním domově.

A to je vše k jednomu / jedné Terezce.

Jméno mu prostě zůstalo a vůbec neřeším, že je to kluk ;-)

Jarka