Hrnky, ...

... aneb kafování a já. 

Zjistila jsem, že mám velkou závislost na kávě a vůbec mi to nevadí.

Když to není nic horšího ;-)

Kávu si dělám od svých asi 20 let a nejdřív to bylo zkoušení toho, co mi vlastně chutná.

Začala jsem klasickým českým "turkem", ale sebevíc cukru nebo mléka mi jeho chuť nezpříjemnilo. Pak to šlo přes překapávanou, instantní s cukrem,  s mlékem, medem dochucenou :-)

Nakonec jsem se dopracovala k variantě rozpustného s mlékem (hodně, kapucínek mi nestačí) a bez cukru. Ten jsem po letech slazení vypustila v rámci redukce váhy po druhém těhotenství.

Ta rozpustná nej je u mě  Davidoff café Esprresso 57.

V restauracích si samozřejmě můžu více vybírat, ale zakotvila jsem u Late macchiato. 

zdroj internet

A k výborné kávě, se musí také vhodně vybrat hrníček, aby mi chutnalo.

při posledním nákupu jsme pokukovali také v kuchyňských potřebách a Sebíkovi tam padl do oka hrníček s autem. Tak na jeho oblíbené mlíko (říká to přesně jako Tomáš Holý ve filmu Jak dostat tatínka do polepšovny "Mamí, já chci mlíko!) 

Tak jsme se na výběr vrhli všichni, Týna se sovou, muž s kočkama a já jeden také (prostě je milujeme) 

a ještě jeden, který stál v jiném regálku. Ten je právě pro mě na tu kávičku, s chmýřím pampelišky (aspoň já to tak vidím). 

Jen si pořád nedovedu vysvětlit, proč jsem si vzala jen jeden a ne aspoň dva, když si tu kávičku dám s někým! Jakmile se znovu dostanu do Alberta, tak má první cesta povede k nalezení dalších kousků :-) Doufám, že ještě budou!

Své původní hrnky také nezanedbávám, ale láska je láska :-)

PS: Skríňku s hrnky máme zaskládanou vlastně jen samými oblíbenými kousky a jsou to fakt kusovky, prostě sada stejných hrnků u nás uplatnění nenajde :-)

Mate to také tak?

Jarka