Mléčný řez, svačinka pro děti…

…bezlepkový.

Na internetu je bezpočet variant této dětské pochoutky, ale já jsem si vybrala tu nejjednodušší :-)

Hlavně jsem chtěla vyzkoušet, jak moc mlsné jsou mé děti a jestli si řez po prvním ochutnání ještě dají.

No, tak Kačka už si dává druhou várku a začala ujídat i Sebíkovi.

O tom, jak je řez zdravý, by se dalo dlouho dohadovat, protože obsahuje sice spoustu vápníku, ale je v něm šlehačka, takže je dost tučný. Co se týče kakaového korpusu, tak v tom je hodně cukru, ale zase žádná mouka, takže super pro bezlepkovou dietu.

A můj vybraný recept: 

5 vajíček

100 g cukru krupice

50 g kakaa (použila jsem COOP Premium, je super tmavé)

Nejdřív jsem si vyšlehala sníh a v druhé míse šlehala žloutky s cukrem a pak přidávala kakao a také část toho sněhu, jinak byla směs úplně suchá a nešlo ji rozmíchat. Nakonec jsem jemně vařečkou vmíchala zbytek sněhu.

 Plech jsem vystlala pečícím papírem, který jsem jemně rukou potřela olejem, aby mi tenká vrstva korpusu šla dobře odloupnout. Troubu jsem měla předehřátou na 190 °C a pekla jsem zhruba 7 minut. Zkusila jsem prstem, jestli je už těsto hotové. Nenechávala jsem zbytečně dlouho péct, abych neměla korpus zbytečně vysušený  nebo připálený.

Než mi korpus vychladl, tak jsem si připravila náplň z vaničky polotučného tvarohu a vyšlehané šlehačky. Tvaroh jsem dochutila cukrem a přimíchala šlehačku. Dala na chvilku do lednice a zatím si opatrně vyklopila korpus na stůl, aby pečící papír byl nahoře a opatrně jej stáhla. Korpus jsem si rozdělila na dvě stejné poloviny a na první natřela tvarohovou náplň a přiklopila druhou polovinu.

Lehce jsem za pomoci prkénka vrchní korpus přitlačila, abych řezy vyrovnala. Nakonec jsem dala vychladit přes noc do lednice.

Z řezu jsem nakrájela pěkných 9 dílků, tak snad se děti pěkně podělí i se mnou.

Klidně bych se do něj pustila znovu, protože příprava byla jednoduchá a výsledek stojí za to. Nejdelší je doba čekání, než ztuhne, ale je možné se do něj pustit i dřív, lžičkou :-)

Klidně si tu napíši, že příprava je v pohodě, ale že jsem byla 3x v obchodě je věc druhá. Tak přidám i tuto story :-)

 Že chci řez vyzkoušet jsem měla v plánu a tak jsem se po cestě ze školky stavila v obchodě a koupila tvaroh (vaničkový i kostku). Nevěděla jsem ještě, který použiji. Při dohledání receptu, který se mi jevil NEJ jsem zjistila, že mi chybí šlehačka a nahrazovat jogurtem jsem ji nechtěla, protože jsem měla strach, že bych musela zbytečně víc přislazovat. 

Tak jsem vyrazila podruhé jen pro ni, vzala jsem raději dvě, kdyby jedna selhala, tak budu mít druhou v zásobě – však se neztratí. Po cestě z obchodu mi vrtalo hlavou proč, když jsem se dívala, že stojí kolem 18,- Kč jsem platila  kolem 50,- Kč. Tak jsem vytáhla účtenku, kterou si od jisté doby vždy beru a zjistila, že mám nablokované 3 a ne 2 šlehačky. Ještě jsem zmatená přepočítala, jestli jsem si 3 kusy fakt nevzala a pak už pádila zpět do obchodu. Paní prodavačka se na mě smála, jestli jsem ještě něco zapomněla, že mi nablokovala víc kusů uznala a ptala se, jestli si tu třetí nechci vzít, ať to nemusí stornovat. No nedala jsem se, protože i tak už jsem jednu navíc měla. Nezbylo jí, než mi za jednu vrátit peníze a už jsem zase letěla domů :-)

jitrocel v našem trávníku mě stále nepřestává fascinovat

Taky se vám stávají takové příhody v obchodě? A berete si vždy účtenku a až doma se divíte i ušima, co že jste to zase zaplatili?

Jarka