Focení dětí aneb krocení dravé zvěře

To je tak, když chcete vyfotit vlastní děti. 
Taková Hurá akce! 

Už jsem se chystala delší dobu do toho pole vlítnout, ale nějak se pořád nedařilo. Tak dnes ve čtvrt na osm, než bude úplně tma, jsme hnali děti do řepky. První hleděly co, se po nich vlastně chce, když jsme je přivezli k poli, ale pak se rozprchly takovou rychlostí do porostu, že je nebylo vůbec vidět. Jakékoliv povely a příkazy, kam by měly jít a jak si mají stoupnout, byly vhozeny do prostoru, ale minuly se účinkem. V ten moment mě napadlo, jak je složité fotit děti a nejen ty. Chtěla jsem se otočit a jít domů a na celý focení se vykašlat!

No, ono to chtělo asi vyrazit dřív a nechat děti první vyřádit, protože pak se zklidnily a zaujaly celkem smysluplnou pózu. Tatínek to trochu usměrnil a sám se taky přidal a tak mohlo vzniknout pár neopakovatelných snímků, protože květena brzy odkvete a děti nám nějak rychle rostou. :-(

pád do kopřiv

Tak jací jsme?

Přežili jsme téměř bez úhony, jen popálení od kopřiv a totálně žluté všechno :-D Nožka už je natřená Fenistilem, tak snad to bude dobrý. 

Jarka