Dnešní příspěvek bude pouze psaný, takže kdo nerad čte a raději prohlíží obrázky, bude zklamán.
Několik měsíců jsem věděla, že budu dělat dort, dost velký, tedy spíš svatební!
Inspirace by v hlavě byla, hodně jsem se prala s představou nevěsty ohledně odlehčeného dortu s potahovkou. Což se sice nevylučuje, ale žádná sranda by to nebyla.
Nakonec jsem věděla, že dost času, který do svatby zbýval, přesvědčí M. ke změnám, které jsem navrhovala já. Potěšila mě, že se sama postarala o kompletní doladění jeho zdobení, protože dort měl být zelený. Tedy ne celý, ale veškerá výzdoba na něm.
Poslední měsíc jsem se zabývala rozměry dortu a sháněním patřičných rozměrů dortových forem.
V posledním týdnu před velkou pečící akcí, jsem si nakoupila suroviny na pečení a na zdobení a mimochodem ve specializované prodejně narazila na super rozměr kruhu na pečení největšího korpusu (32 cm) a za báječnou cenu.
No, den předem jsem sháněla vejce, protože mi je rodina snědla a to byla zásoba veliká, ale uznejte sami, že míchaná vajíčka pro 5 lidí je téměř stejná spotřeba jak na všechny korpusy třípatrového dortu :-)
V obchodě neměli ani vajíčka ani máslo, které mi také záhadně zmizelo (vše bylo v akci a tak vyprodáno), proto jsem musela ráno do našich malých potravin a dokoupit. Ještě jsem tam hnala Týnu pro mouku, protože jsem netušila, že se u nás prostě všechno právě snědlo.
Došlo k dalším zádrhelům, můj super velký kruh na spodní korpus se nevešel do největšího plechu, který mám doma a tak jsem koumala, jak jej asi budu péct, když se jedná pouze o kruh bez dna :-)
Šikovná holka jsem, protože jsem plech obrátila dnem nahoru a opatrně těsto vybalancovala do trouby, aniž bych cokoli ušpinila, vylila nebo převrátila. Aby mi dobře držel pečící papír na kruhu, tak jsem použila trenýrkovou gumu a světe div se - nespálila se, neupadla, nesmrděla a hlavně držela!
Po vyjmutí sice lehce spadl kraj, takže jsem musela ořezávat a zarovnávat, ale to už byl detail.
Prostřední díl korpus jsem pekla ve své staré dortové formě (24 cm) a byl nej!
A nejmenší jsem podle nápadu jedné dobré duše z FB pekla v hrnci, abych nemusela vykrajovat z velkého menší a dělala si tak zbytečně odřezků. Byl trochu problém korpus po upečení z hrnce dostat, ale tuhle peripetii řeším pravidelně s bábovkou :-D
Můj nej pomocník je ruční mixér, který málem odešel do věčných lovišť při šlehání sněhu z deseti bílků. Měla jsem už jednu packu, protože tu druhou mi můj milovaný muž minule rozbil. A výkon mi jel už pouze na stupeň 1 a to jsem ho musela neustále držet, aby se nevypínal.
Věděla jsem, že boj s krémem s takovým pomocníkem by už byl vrchol a musela vyrazit do města a koupit nový. Zvládli jsme to ještě večer.
Ráno jsem musela s Kačkou do pedagogické poradny, Sebíka hlídala babička a tak jsme pro něj ještě museli zajít, po obědě rychle na autobus, prcka do postýlky a sama jsem se konečně vrhla na krém.
Šlo to naštěstí dobře, takže mi něco málo přes hodinu zabralo promazávání korpusů a skládání na sebe.
A teď honem vychladit, protože se musí ještě ten stejný den dát potahovka. Ráno si už pro dort přijedou!
Stihla jsem si kuchyň uklidit a vytřít, protože na tu poslední akci je potřeba hodně místa a všude pořádek.
U válení mega plátů hmoty už mi asistovali všichni a já už jsem byla na pokraji výbuchu. Každý máchnutí válečkem znamenalo vrazit loktem, bokem nebo válečkem do nějaké přihlížející malé osůbky, tak jsem všechny vyhnala.
Teta mi došla pomoct obr pláty přenášet na korpusy a hlavně byla psychickou oporou!
Poskládání už byl jen vrcholek ledovce, nacpala jsem ho do lednice a řekla, že ho až do rána nechci vidět.
Odmítla jsem dělat jakékoliv zdobení a šperkování, když jsem na to už skoro neviděla i pro míru alkoholu v krvi :-) Muž nám udělal báječnej koktejl, ale já moc nesnesu!
Ráno jsem šla s čistou hlavou do lednice a za denního světla zkoumala vady na dortu. Je vidět, že je to ruční práce :-)
Ještě bylo potřeba jej omotat stuhou a připravit k přepravě. Konečné rozhodnutí jsem nechala na nevěstě, když došla a mezi dveřmi žádala dort, tak jsem jí nakázala se vyzout a jít se na něj podívat, ať se sama rozhodne, zda bude stuha jemná smetanová nebo výraznější zelená. Byla z toho skoro zoufalá, že to není dodělané, ale sama se pak rozhodla, která varianta se jí líbí víc a doladění bylo otázkou pěti minut.
A tak dort odcestoval a stalo se co? No já jsem jej zase zapomněla vyfotit!!!!
To už se mi stalo podruhé!
Dnes bylo to ráno, co dort odcestoval do jiné lednice, tak snad se k němu zítra dostanu dřív, než do něj někdo řízne :-) Na svatbu jdeme také, muž co by svědek ženicha a dort je zároveň svatebním darem.
Takže třeba příště dodám foto :-)
 |
| tento byl před několika lety pro kamarádku :-) |
PS: Moc ráda peču dorty, ale nechci je dělat. Ta práce je za trest, ale já do toho zase půjdu :-D
Logika, že?
Jarka
Žádné komentáře:
Okomentovat
Děkuji za Vaše milé komentáře.